Knihy mrtvých - Příručky pro žití i umírání - Stanislav Grof

MUDr. S. Grof (*1. 7. 1931), proslulý psychiatr českého původu žijící v USA a jeden ze zakladatelů transpersonální psychologie, mj. autor metody holotropního dýchání, se v knize věnuje nejznámějším památkám pojednávajícím o umírání, které vznikly v rámci světových náboženství (tzv. knihám mrtvých z oblasti starého Egypta, Tibetu, křesťanské Evropy a mayské a aztécké kultury). Stěžejní prvky jejich líčení zároveň klade do souvislosti nejen s fenomény, jež pravděpodobně prožívali lidé zasvěcení do dávných mysterií, nýbrž i s jevy, které mohl jako badatel sledovat při svém zkoumání změněných stavů vědomí. Obrázky protknuté symboly ze světových mytologií a posvátných tradic podněcují představivost čtenáře, jenž si tak může pomyslně projít cestu od počátečního hledání smyslu přes „odumření starému“ až po zmrtvýchvstání do nového života; tento proces mu pak na psychické rovině připomene vývoj k úplné osobnosti a získání celistvé životní moudrosti. Autentické prožití jednotlivých fází totiž vede jednotlivce také ke změně běžného přístupu ke smrti: začíná si uvědomovat vážnost morálních výzev, jež plynou z nově se probouzejícího integrálního poznání, a s tím i své celkové postavení v tomto světěMUDr. S. Grof (*1. 7. 1931), proslulý psychiatr českého původu žijící v USA a jeden ze zakladatelů transpersonální psychologie, mj. autor metody holotropního dýchání, se v knize věnuje nejznámějším památkám pojednávajícím o umírání, které vznikly v rámci světových náboženství (tzv. knihám mrtvých z oblasti starého Egypta, Tibetu, křesťanské Evropy a mayské a aztécké kultury). Stěžejní prvky jejich líčení zároveň klade do souvislosti nejen s fenomény, jež pravděpodobně prožívali lidé zasvěcení do dávných mysterií, nýbrž i s jevy, které mohl jako badatel sledovat při svém zkoumání změněných stavů vědomí. Obrázky protknuté symboly ze světových mytologií a posvátných tradic podněcují představivost čtenáře, jenž si tak může pomyslně projít cestu od počátečního hledání smyslu přes "odumření starému" až po zmrtvýchvstání do nového života; tento proces mu pak na psychické rovině připomene vývoj k úplné osobnosti a získání celistvé životní moudrosti. Autentické prožití jednotlivých fází totiž vede jednotlivce také ke změně běžného přístupu ke smrti: začíná si uvědomovat vážnost morálních výzev, jež plynou z nově se probouzejícího integrálního poznání, a s tím i své celkové postavení v tomto světě